muhehehe

po peripetiich je treba se potesit

Zazitky z pred- a po-zkouskovem obdobi

Prvni varka zkousek z predmetu, ktere jsem mela zapsane na magisterskem probehla pouze ve dvou dnech, a to 28. a 29.brezna (pondeli a utery).
Priprava ovsem neprobihala podle mych obvyklych predstav, jelikoz na obou stranach kolem me bydli arabove - ted bych potrebovala pouzit vsechny sprosty slova, co znam, ale zachovam dekorum a jen to tu vypipam....
pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip - pip... jeste by se nasly urcite dalsi...

Takze jak se veci mely a maji:
jeden, co se sem nastehoval uz v lednu ma asi problem, ze v Maroku nemaj bedynky - hraje jednu pisnicku obvykle 8-10krat za sebou porad dokola, ale nenecha ji dojet celou, pousti totiz stale jednu pasaz - na jeho repertoaru je Enrique Iglesias, Rihanna a pak ty jeho marocky hatlamajky (ktery jsou teda moc pekny, ale ne ve 3 rano a 10krat dokola!!).
Muzika tu jela obykle cely den a neprestal ani po 22 vecer - obvykle koncival tim, ze kolem pulnoci vola se svoji rodinou. Takze nejdrive jsem zkousela klepat, srab ale nikdy neotevrel. Az jednou dva tydny pred zkouskama jsem mu pujcila svoje sluchatka (doufam, ze jeste fungujou).
Tim se castecne zklidnila hudba, ovsem ne naporad, tudiz jsem na nej podala stiznost a budu se ho snazit odsud vykopnout. Navic pokazde volam nocni hlidace, aby to sem sli uklidnit (zatim, ale pokazde prisli tesne pote, hudbu vypnul). Nejhorsi situace nastala ve ctvrtek pred zkouskami, kdy tu navic na chodbe poradali vecirek frantici a do toho vedle maroko vyhravalo. Frantici kolem pulnoci zacli hrat fotbal s bramborama, takze rano tu byla spoust, zavrena kuchyn, na zachodech prekvapka a vysledek, ze dva frantici prestehovany jinam :-)

Ted sice maroko posloucha ze sluchatek, ale s rodinou vola pulnoc-2 rano a i pres spunty slysim, jak tu hulaka, protoze on nemluvi normalne, on rve!!
Triskat dverma taky neprestal - obcas s nima hodi tak, ze mi spadnou knizky z police...

Druhej arab si zase pro jistotu pousti filmy kolem pulnoci a rano tu nechava pustenej budik, takze az kdyz zaklepam, tak ho vypne.

V utery po zkouskach me potkalo maroko na chodbe, a jelikoz slysel, ze jsem na nej podala stiznost, tak se mi omluvil za ten prisernej bordel, co dela...ovsem to uz bylo celkem pozde.
Zlaty Cinani - sice nechali v kuchyni vsude nalepeny vajicka, ale aspon byli ticho...

Navic jsme tu prisli o posledni zachod s prkynkem :-)

Zimni prazdniny - Cap Frehel, St.Malo, Caen, Rouen

Francouzske univerzity mely letos prazdniny v terminu 28.2.-6.3., takze aerolinky a spoje mely preee :-). Rennes se castnecne vylidnilo, Viktor prijel ve ctvrtek vecer, a jelikoz prekvapive ani neprselo, vyrazili jsme rovnou do centra, ktere ale nebylo nijak preplnene, jak je ve ctvrtek zvykem.

V patek nasledovala povinna prohlidka Rennes a v sobotu nakup syru, salamu a Asterixu na trhu. V nedeli jsme pripravovali plan na cestu do Normandie.

centrum Rennes

Palais St.Georges ze 17.stoleti

Bazen St.Georges - ve stylu Art Deco z r.1925
uvnitr je plno mozaiek

V pondeli dopoledne jsme vyrazili na stop smerem na sever na Cap Frehel, ktery se nachazi na zapad nedaleko St.Mala. Na vypadovce uz stalo plno dalsich stoparu :-), ale i pres stoparovsky naval jsme cekali ani ne 5 minut. Cestou ovsem zacalo mirne poprchavat a na Cap Frehelu uz bylo pod mrakem se stridavym prsenim a pekne ficelo.

Otazkou bylo, jak se z Cap Frehel dostat :-) Pondeli, nikde nikdo, jen par turistu.

Liny styl stopovani, kdy mame na krosne pripevnenou ceduli a jdeme po smeru, se vyplatil i tentokrat. Vzal nas chlapek jedouci puvodne do Dinardu, ale vyhodil nas az v Saint Malu a jeste nam venoval flasku vina.

V Saint Malu jsme prespavali v auberge = hostel, ktery ale pusobil spis jako hotel - se snidani a koupelnou na pokoji, venku pekna zahradka a hriste.

Dalsi destinaci na ceduli bylo Avranches, odkud ma byt pekny vyhled na Mt.St.Michel. Ovsem nikdo nas moc nepopovezl, jen kousek smerem k dalnici, takze 5 km pesky do Dol de Bretagne za neustaleho mrholeni byla nutna prochazka.

V Dol de Bretagne po delsim cekani uz se podarilo chytit chlapka az do Caen. Viktor se s nim zuby nehty snazil mluvit francouzsky, kdyz mu na konci rekl, ze je rozenej Anglican :-)

V Caen nas prvni vecer ubytovali dva mlady lidi, kteri nam i vyborne uvarili. Caen se nachazi v poddepartementu Calvados, ktere se tu taky hodne pije ve vsech moznych variantach. Druhy den odpoledne jsme si prosli mesto, stravili 4 hodiny v muzeu 2.svetove vlaky, coz se ukazalo byt malo a vecer nas pro zmenu ubytoval mlady kluk.

Ve ctvrtek po poledni nas po kratke chvili cekani odvezl chlapek az do Rouen, coz je mesto s nejvetsim poctem starych domu (je jich tu pres 20.000, takze ja nevedela, kam driv koukat).

K veceru nas privitala a zaroven provedla bez problemu anglicky mluvici Francouzska, tudiz nikdo nemel problem s komunikaci :-)

Musim rict, ze Roeun je zatim to nejlepsi mesto, co jsem tu ve Francii videla. Kam se hrabe nejaka Pariz. Tady evidentne nebyli chudy, protoze kostely a opatstvi tu vypadaji jak katedraly a misti katedrala je mnohem vetsi a zdobenejsi nez parizska Notre Damme. Vsude jsou jiz zminovane stredoveke domy v zachovalem a opecovavanem stavu a vubec je to tu hodne zivi a moc pekny.

Kostel, vedle nehoz byla upalena Johanka z Arcu + Rue du Gros Horloge (Velke hodiny)

Katedrala v Rouen - taky se jmenuje Notre Damme

Nadrazi s jednou vezi a vyhled na nocni mesto, kam jsme dojeli autem

Akademie umeni, kde vystavuji kostru kocky, kterou tu zazdili

Stredoveke domy

Opatstvi nalevo a Palais de Justice napravo